Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dolomitenmann 2010

22. 9. 2010
Letos znovu, možná už naposledy, jsme se vydali do Lienze poměřit síly s těma nejdrsnějšíma drsoňama pod sluncem ("die hartesten unter der Sonne"). Již v minulých letech se nám zformoval silný A-team s dobrými předpoklady myslet na mety nejvyšší a tím se našemu C-teamu uvolnily ruce (a hlavně mysl) a můžeme si závod trošku víc užívat. I přesto samozřejmě každý z nás přijel s nějakými svými výkonnostními cíli a bylo jasné, že pokud si každý z nás splní, musí se to nutně odrazit ve výsledku celé štafety. Prvořadým cílem ale určitě bylo hlavně dokončit. Náš team "Technika Brno COS" startoval v následujícím složení:
Ríša Kolář - běh
Borek Nechanický - paragliding
Jirka Kos - divoká voda
Martin Drnec - MTB
Do Lienzu jsem přijel ve čtvrtek navečer a ještě jsem stihl lehké podvečerní projetí. Závěr přípravy se povedl a cítil jsem se opravdu dobře. Bylo mi jasné, že pokud nebude alespoň nějaké zlepšení, určitě nemůžu být spokojený. Tedy při hladkém průběhu závodu. Riziko technických problémů a pádů se z celé čtveřice dá účinně eliminovat snad jen u běžce. A to ještě bůh ví ..... I Ríša přijel v dobrém rozpoložení a v naději na zlepšení svého zdejšího maxima. Pátek byl ve znamení posledního lehkého tréninku. Společně s naším "áčkovým" bikerem Vencou Šafránkem jsme se nechali vyvézt na kopec a vyzkoušeli sjezd, který nás v závodě čekal. Dost mě znervóznilo, když jsem zhruba ve dvou třetinách promáčkl brzdu až na řidítka a následně musel několik minut čekat, než brzda "dovaří" a budu moci pokračovat. To by v závodě nebylo moc dobrý. Po krátké poradě s Vencou, kterému se to stalo taky, jsme došli k závěru, že asi zbytečně moc brzdíme. Večer pro nás organizátoři nachystali pasta párty, aby jsme se před závodem řádně nafutrovali. A samozřejmě jsme s Ríšou dali ještě večerní předzávodní pivo, pro klidné spaní.
Ráno jsem se šel podívat kousek od penzionu, kudy chvíli po startu závodu probíhají běžci. Čelo to neuvěřitelně napálilo, asi se tvrdě bojovalo o pozice, neboť jak se cestičky a kozí stezky zvednou do 1700 výškových metrů stoupání, je předbíhání velice náročné, chvílemi nemožné. Ríša proběhl o chvíli později a rozdával úsměvy na všechny strany. Závod se mu opravdu povedl. Sice si ve spodních pasážích prošel malou krizí,ale to asi každý. Nahoru přesto vyběhl o tři minuty dříve než loni. A myslím, že s tím byl velice spokojený. Trošku ho začínám podezřívat, že na tajnačku tvrdě buší někde za bukem celou sezónu. Vzhledem k výbornému počasí nebyl letos žádný problém se startem padákářů a tak mohl Ríša plácnout Borkovi a už se letělo. Tedy nejprve přeběh po kamenitém srázu na odletiště. S tou výbavičkou určitě žádnej med. Ještě horší je asi přesun po mezipřistání na Moosalmu, kde musí padákáři vyběhnout asi 200 výškových metrů k dalšímu startu s padákem hozeným přes rameno. To už jsem na bikovi pomalu jel na start svého úseku a sledoval jsem, jak zpoza vrcholu Kuhbodentörl (2241 m.n.m.) letí jeden padákář za druhým. Pěkná podívaná. A mezi nima někde letěl i Borek. U téhle disciplíny mám vždycky největší obavu (možná ne oprávněně), aby se něco nepokakalo. Tak jsem byl rád, když mi pípla SmSka, že mám Jirku na vodě. To jsem zrovna sledoval boj na čele závodu a nechápavě kroutil hlavou nad téměř sedmimutovým náskokem teamu Kolland Topsport na své pronásledovatele. Bylo jasné, že o vítězství je může připravit pouze nehorázná smůla jejich bikera (Christoph Soukup). To o další místa se tvrdě bojovalo a rýsoval se zajímavý souboj Škodovky a RedBullu (Kulhavý x Lakata vyráželi téměř současně) o druhé místo. Ale zpátky na vodu. Jirka stihl během týdne v Lienzi potrénovat, takže dobře věděl do čeho jde a jak si dobře rozvrhnout síly. Jeho plány bohužel vzaly za své hned na druhé brance, asi kvůli nervozitě a chvilkové nepozornosti následoval chybu jezdce před ním a oba projeli branku špatně. Návrat proti proudu ho kromě nějakýho času stál hlavně spoustu cenných sil. Nebylo ale co řešit, neboť na Dolomitenmannovi žádné srážky času za neprojetou branku neexistují. Pouze diskvalifikace. To byla ale naštěstí jeho jediná větší chyba a možná právě ona ho nakonec nakopla k výbornému výkonu na zbytku trati. Na závěrečné peřeji jsem pak nachystaný na startovní čáře sledoval jeho mazáckou jízdu, výběh z vody.... A plác, jede se! Konečně!!, to čekání bylo fakt děsný. Nevím proč, ale letos jsem by nějakej streslej. Všechno to ze mě ale rychle spadlo po dosáhnutí odpovídajících tepových frekvencí. Trať MTB se letos vrátila do podoby roku 2007, tedy naší první účasti na tomhle podniku. To znamenalo těžké nesení strmým svahem hned z údolí (180 výšk.m.). Dále spoustu tupého šlapání po kamenitých cestách než člověk překoná těch povinných cca 1400 výškových metrů. Za zmínku stojí krátká vložka na Moosalmu, kde nás trať vyhnala na sjezdovku a prudký výjezd po trávě. Spousta povzbuzujících diváků okolo trati donutila asi každého se trošku víc zmáčknout. Navíc hned následovalo kratší nesení lesem po dřevěných stupních. Tam mi bylo asi nejhůř. Ale docela rychle jsem se oklepal a naopak jsem si chytl docela přijatelný tempo, který mě dovezlo až nahoru. Ty našlapaný tréninkový kilometry, kterých bylo letos přece jen víc, byly znát. Bylo to poprvé, kdy jsem nahoře při závěrečném nesení ke kříži na vrcholu Hochsteinu (2057 m.n.m.) nepadal na držku. Při sjezdu se mi naštěstí vyhnuly technické problémy i pády. Stanovená taktika (brzdit méně) se vyplatila, brzdy fungovaly. A tak jsem si vychutnával sešup po prudkých sjezdovkách do údolí. Jedinou malou kaňkou byl spadlý řetěz na Moosalmu, který nás bohužel stál jedno místo v pořadí. Nutno podotknout, že si za to svou jezdeckou chybou můžu tak trošku sám. Městem do cíle jsem dojížděl už osamocený, tak jsem si mohl nerušeně užít pěknou atmosféru na přeplněném náměstí při dojezdu. Tušil jsem, že dneska ten výsledek nemusí být vůbec špatný. A nepletl jsem se. Nakonec z toho bylo 36. místo mezi amatérskými štafetami. Tedy výrazný posun oproti loňskému padesátému místu. Svým dílem k tomu přispěli všichni: Ríša – zlepšení o více jak 3 min, Borek – zlepšení 6 min, já jsem si sjel 10 min. Jirka neměl srovnání, ale pro své další případné účasti si svým 41.místem mezi vodáky-amatéry posadil laťku docela vysoko.
Náš první team „Technika Brno A+“ bojoval v sílící konkurenci profesionálních štafet. Složení štafety:
Jirka Žák - běh
Marek Nechanický - paragliding
Pavel Srbecký - divoká voda
Venca Šafránek – MTB
Obsadili konečné 17. místo mezi 30 profi-teamy, celkově 24.flek. Pokud si člověk projde startovní listinu, která je naplněná elitními závodníky ve svých disciplínách (a to nejen v kategorii profi), musí tento výsledek ocenit.
A tak jsme to večer mohli všichni spokojeně zapít v tom našem pivním stanu. Pokud toto byla opravdu moje poslední účast v Lienzi (jak předpokládám), bylo to pěkné loučení.
Na závěr bych ještě vypíchl vítězství první štafety Eurofoamu mezi amatérskými štafetami, které je odměnou za jejich mnohaleté cílené úsilí na tomto závodě. Gratulujeme.
 
Výsledky:
Profi
1. Kolland Topsport, 03:50:39
2. Red Bull Team, 03:59:46
3. Skoda Auto, 04:01:09
17. Technika Brno A+, 04:33:19
 
Amatéři
1. Eurofoam, 04:16:18
2. Vodak Sport - Volvo Auto Hase, 04:18:13
3. Sportler best in the Alps, 04:18:49
36. Technika Brno COS, 05:15:10
 
Kompletní výsledky a mnoho dalšího lze najít na www.dolomitenmann.com.

Brněnská televize byla samozřejmě opět s námi. Reportáž uvedenou ve Sportu v regionech můžete shlédnout na http://www.ceskatelevize.cz/porady/10103510226-sport-v-regionech/310297370070012/

 

Náhledy fotografií ze složky Dolomitenmann 2010

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA