Jdi na obsah Jdi na menu
 


Soustředění Bormio

25. 8. 2010
Do téhle „meky“ silniční cyklistiky jsme vyrazili ve složení CD, O2, Bo, Teac, Márty. Na první dva dny jsme také přivítali pražské posily. Bydlení jsme tentokrát pořešili kempem cca 5 km jižně od Bormia, startovací nadmořská výška cca 1100 m.n.m. Kemp velice útulný, za ceny běžné. Těch pár kilometrů údolím do Bormia se na začátek švihů velice hodilo, byla to jediná možnost, jak se trochu rozjet. Ježdění bylo celkově velice náročné, převýšení jsou zde opravdu značná a při zdolání dvou sedel během švihu ukazuje výškoměr hned přes 3 nastoupané kilometry. Původní program jsme nakonec trochu upravili a vzhledem k atraktivnosti místních terénů jsme upustili od plánovaného přesunu do Zell Am See. Nebudu tady popisovat každou nastoupanou serpentinu, vypíchl bych jen pár postřehů, které mi kromě potu pálícího v očích, tupé bolesti nohou a krásných přírodních scenérií při nekonečných stoupáních zůstaly v hlavě.

První den - Bormio, Mortirolo, pso di Gavia (2612), Bormio. Naše dovolená na zotavenou začíná. Na Mortirolo velká strmina. I Gavie od Ponte di Legno je hodně strmá a hlavně dlouhá. Ve vrcholových partiích na nás čeká převislej tunel. Je v něm úplná tma a bez blikačky a jakéhokoliv osvětlení mám opravdu dost strach. Nahoře pouhých 8 stupňů, při sjezdu všichni pěkně vymrzli.

Druhý den - Bormio, pso di Stelivo (2757), Santa Maria, Prato, pso di Stelivo, Bormio. Určitě nejtěžší den. Nastoupané metry (1700+1800) hovoří za vše. Od Bormia to ještě na Stelivo jakž takž jde, pomůže pár kilometrů uprostřed stoupání, kde se silnice přece jen položí a nohy se dají do pohody. Do Švajcu se pak spouštíme už jenom s Teacem a „odměnou“ nám je Stelivo ze severu. Tady během 48 serpentin žádný odpočinkový úsek není a pohled na závěrečnou stěnu protkanou prudkými serpentinami mě během stoupání drtí. Pěkně jsme si hrábli a do kempu přijíždíme večer řádně prošití.

Třetí den - restday, hodil se.

Čtvrtý den - Bormio, pso Foscagno (2291), Livigno, pso Forcola (2315), Tirano, pso "žbrdek", Bormio. Táhlá stoupání se sklonem většinou do šesti procent. Byla to příjemná změna. Posledních 40 kilometrů údolím stoupajícím z Tirana už bylo docela úmorných a závěrečnou sladkou tečku obstaralo zdrcující stoupání na bezejmenný kopeček s převislými chodníčky bezprostředně před dojezdem do kempu. Na Giru se pokračovalo dál na Gavii, my jsme byli rádi, že jsme zpátky v kempu.

Pátý den - Bormio, pso Gavia, Mortirolo, Bormio. Tedy do protivky první den. Takový plán jsme si vytýčili s Teacem. Ostatní se spokojili s výjezdem na Gavii a zpět. Z Bormia začínají hned nepříjemné "magnety" a tyhle rovná a strmá stoupání trvají až do Santa Cateriny. Tady přijde troška odpočinku při průjezdu městečkem. Po několika kilometrech se silnice znovu zvedá do nekonečných serpentin. Stoupání znepříjemňuje místy dost rozbitá silnice. Počasí je na rozdíl od prvního dne excelentní a vestičky nasazujeme nahoře spíš pro parádu. Při sjezdu si zopakujeme průjezd tmavým tunelem. S blikačkou se tady cítím mnohem líp, stejně ale na slepo nic moc zážitek. Dole čekám na Teace marně, pomalu pokračuju ještě pod Ponte di Legno. Nevím, kde se stala chyba. Tak to radši otáčím a jedu zpátky přes Gavii. S Teacem se potkáváme až v kempu. Souhrou několika náhod jsme se pod sjezdem prostě minuli. Zpočátku mě to trochu mrzí. Ale co, Gavia double se taky počítá :-)
Takže celkově najeto cca 480/13 km. A kromě toho všeho ještě samozřejmě kávičky, pizza, víno, piva a spousta blbých keců. Super, určitě to stojí za zopakování.
 

COSi buoni, COSi vicini

 

Náhledy fotografií ze složky Bormio 2010

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA