Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tatry Tour

4. 8. 2009
Na tento závod jsem se z několika důvodů převelice těšil, nejvíc asi proto, že když jsem ještě byl horolezec tak jsem v Tatrách žil celou jednu zimu a jinak do Tater jsme za bolševika jezdili v zimě skoro každej weekend. No a objet si po letech skoro dvacetipěti Tatry kolem dokola bylo teda povinný, navíc Jirin a Teac pěli na Tatry Tour ódy. Páč sme měli s Katkou zrovna trochu času, tak sme do Tater vyrazili už v neděli a hned v pondělí kulivá vrcholovýmu počasí jsem naordinoval „vycházku“ na Slavkovák, což je z Hrebienku 1200m převýšení, sestup samozřejmě na prd a nějak jsem si neuvědomil, ze cyklistika a horská turistika spolu moc nekámošej, takže zbytek týdne do soboty jsem trávil střídavě ve wirpoolu nebo temálních lázních a trnul jestli se stehenní svalstvo uvolní. Ve středu jsem si cvičně projel začátek na Štrbský pleso, cítil jsem každý šlápnutí.
Konečně sobota, stehna totál v pohodě,  start už v 8,15 hledám na startu COSi, ti ale v nové úžasně krásné white edition, tak je najdu až na poslední chvíli kousek od startovního koberce a doplňuju COS team: Jirin, Teac, Korba. Začátek z Popradu se jede rozumně díky tomu, že až do Smokovce jede vpředu černá oktávka s ředitelem závodu a pouští to na plno až ve Smokovci, dokonce mám teda čas na sundání a předání Katce termotrika a rukávů aniž bych příliš ztratil pořadí, ostatní COSi se držej dost vpředu. I když je brzo ráno, teplo už fčil. Teac říkal, že na Štrbský (30.km) se musí jet na 110%, aby ses chytl slušný grupy s kterou pak frčíš 60km pod další kopce. Nevím přesně, co to je jet na 110%, ale tepovku sem vytáh na 186 což je při mým tepovým prahu vlastně 116%, takže jsem Teacovu výzvu vlastně splnil. Chytl sem se nějaký party v Merida dresech (jeden z nich měl ale Williera!), později sem se dozvěděl že to byla partička s bejvalým financ ministrem Miklošem (jó někdo jezdí s pičusama na jachtu, někdo si dá dlouhou v Tatrách). S těma jsem se pak potkával skoro celou trať, měli jako většina teamů doprovod, takže je bufety moc nezajímali, jeden bidon s trochou pití, zastávky na protažení a už zas fičeli, aby mně dojeli, předjeli a tak furt dokola. Taky jsem se těšil, jak si z kola budu opakovat místopis Tater a poznávat jednotlivý vrcholy, kam sem se kdysi sápal, místo toho jsem furt viděl: Willier, Pinarello, Colnago, Trek, Bianchi……no a taky Merida.
Na cca 8Okm vidím ve škarpě 2 borce, jeden z nich tradičně vysmátej, takže i když eště nemám white edition úplně zažitou, tak hned poznávám Korbu. „Co je, potřebuješ něco? Nee v pohodě val dál!“ Tak jedu a je mně Korby líto, ale naštěstí se mu na rozdíl od Williera nic nestalo, ani noha mu tentokrát neupadla, jako při pádu v Jeseníkách. V cíli pak kapinu Korbu podezíráme, že si ustlal naschvál, aby si taky mohl pořídit novátora jako jeho spolupartner Jirin, kerej se na této Tour představil s novým carbonovým Pinarelem. Podle slov Teaca jel skvěle, významně zviditelňoval COS team prací na špici skupiny, než mu teda kapku došlo, protože s jedním gelem to prostě na 233km a 3km převýšení není úplně ono, navíc na bufetech bylo jenom pití, banány a melouny a na posledních dvou croissanty. Teac a ja sme jeli na 5 gelů, což bylo stejně na body.
A sme v Polsku, dlouho mírný stoupání až do Zakopanýho, bohužel jedu sám, tak si po pěti a půl hodinách vyhovím na čurání, z kterýho by teda doktor rozbor neudělal. Za Zakopaným avizovaná objížďka, takže asi 5km s kopce ala Beskyd Tour a zpátky do kopce a takle jestě dalsí 3 kopce až sme konečně zpátky na Slovensku v Lysé Poľaně. To už je mně jasný, že to dojedu, dál vede trasa s kopce a po rovině přes Ždiar a jediný nijak hrozný stoupání de do Tatranské Lomnice a potom do Smokovce a hurá s kopce do cíle. Nicméně sem si to trochu zkomplikoval: jedu ve skupince vedlevá borce z Irska a v té radosti, že to teda zvládnu si kapku povídáme, v tom se otočím a za mnou vidím černou oktávku, která má přes celou haubnu šachovnicovou vlajku, Ir se otočí a říká: „CLEAN CAR“, tak mně dochází že je to anglickej termín pro uzavírácí káru, najednou dostávám hroznej strach, že kdybych tudle skupinku neuvisel, tak mně seberou (jako Korbu, kterýho vezli po jedu pádu), začnu šlapat jak vo život, ujíždím skupince, předjíždmím Miklošovi grupu a další borce, takže sem si na závěr polepšil asi vo 15 tymplů. Byl sem tak zblblej, že sem posledního udělal na cílové lajně, kde sem pak dlouho lapal po dychu. Pointa je v tom, že clean car zastavil ve Smokovci a borci do cíle dojížděli jestě hodinu a půl po mně. Kurnja fakt dost dobrej motivační moment.
V cíli, fotografka Katka, kluci už na pivánku (Zubr), klasický kydy, paráda.
Podle výsledků je vidět, že Teac zajel hodně dobře, hodina a 5 minut na Jurča!! Jirin by tam byl určo taky, musíme vyřešit podporu!
Takže závěr:
  1. závod fakt parádní, skvělá organizace ale příští rok v každým případě musíme jet s podporou minimálně jednoho auta!! Jinak se neposuneme.
  2. Trochu jsem na rozpacích, že jsem už podruhý bodoval do družstva a taxi teda myslím, že bodovat by měl někdo lepší, já se můžu zviditelnit enem mezi „duchnama“. Nicméně blýská se na lepší časy, Boblig si jede zejtra pro Wilouška a CD taky ukecáme, že těch 233km není zase až tak moc.
 
Výsledky:
1.     Svoboda   Kolokrám   6:19:24
7.     Jurčo                           6:23:33
190. Teac          COS          7:28:53
227. Jirin           COS          7:49:59
294. Kyslik       COS          8:46:29
Korba nedokončil.
 
 

Fotky z Tatry Tour klikni na : http://picasaweb.google.cz/kyslik.hudy/200908TatryTour09?authkey=Gv1sRgCPv7qP-F277KCw# a pak vlevo nahoře na PREZENTACI

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

technická pozn.

(korba, 6. 8. 2009 14:17)

Samo, že upadla, dokonce sem dost dloho hledal, než sem ju našel zacvaklou v pedalu na wiloušovi ve škarpě.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA